Vrátí se muž ze služební cesty a za dveřmi svého domu vidí hromadu strouhanky. Přeleze ji, ale za ní je další. Když přeleze i tu, uvidí tam svou ženu - blondýnku, jak strouhá rohlíky.
Ptá se jí, co to vyvádí, a blondýnka mu odpoví: „Chtěla jsem ti na uvítanou obalit pár řízků a v kuchařce psali: Strouhej tři dny staré rohlíky!”
Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší. (Jan Werich)
Číst dál...